Do dvou let věku bývají děti ještě chráněny před herpes viry protilátkami od matky, od 3. roku do 14 let celková promořenost stoupá. Odhaduje se, že až 80% dospělých lidí ve svém těle přenáší původce oparů rtů – Herpes simplex virus typ 1 (HSV1), nicméně pouze 20% má zkušenost s jeho manifestací na rtech.
Herpes virus se nejčastěji projevuje oparem na rtu či v jeho okolí, ale může být i okolo nosních dírek, na tvářích, očních víčkách, bradě, krku - zkrátka postihuje především horní polovinu těla.
Je třeba mít na paměti, že se jedná o nakažlivé virové onemocnění – nejčastěji se šíří dotekem ústa na ústa. Viry bývají přítomny rovněž v slzách. V současné době neexistuje spolehlivá dlouhodobá léčba, která by dokázala virus z těla úplně vymýtit.
Opar rtu, když propukne, nás sužuje píchavou, svědivou, dráždivou bolestí citlivých rtů. Nejnepříjemnější jsou zpravidla stadia puchýřků a poté mokvání. Puchýřky se obtížně hojí, postižené místo praská, krvácí, bolí. Opar na rtu zpravidla znemožňuje mluvení, natož úsměv či polibek. Zároveň, vzhledem k viditelnosti oparu, dokáže srazit také naše sebevědomí.
A Ti odpovědnější si navíc uvědomujeme riziko nákazy svých blízkých, zejména dětí.
Po první infekci se virus usadí v nervovém systému, kde latentně přetrvává bez toho, aniž by propukl ve viditelný opar.
K propuknutí oparu pak může dojít vlivem různých podnětů, zejména:
Poté se virus ukryje zpět do nervového systému, kde vyčkává na další spouštěcí podnět a následně možnost opět propuknout ve viditelný opar.
Je to velmi účinná strategie, jak si virus po staletí zajišťuje svoje přežití. V prvním stádiu, kdy jen ret jemně brní, svědí, šimrá – musí kožní buňky, které virus oparu využívá jako svoje továrny, zvýšit metabolickou aktivitu. Buňky tedy zvýší svůj výkon „na poptávku“ viru.
Podle genetické informace viru pak začnou stavět, množit a replikovat – zjednodušeně řečeno, začnou vytvářet jeho kopie. Spoustu kopií.
A když už buňka se svými silami nestačí, navíc, je naplněná spoustou „potomků“ původního viru, ukončí život tím, že praskne. A to je právě moment, kdy spolu s obsahem puchýře dochází k uvolnění obrovského množství nově vzniklých virů (virionů) do okolí. Pokud se jim podaří najít nový organismus, celý cyklus se opakuje a dojde tak k rozšíření infekce na další osoby. Bohužel, i po odhojení stroupku virus se opět ukryje v nervových uzlech a zde čeká na další vhodný moment, kdy propukne v další viditelný opar.
